Dne 1. 12. 2016 vstoupí v účinnost zákona č. 258/2016 Sb., jímž se novelizuje zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Tato novela přináší zásadní změnu úpravy rozhodčího řízení, a to absolutní zákaz rozhodčích řízení ve vztazích mezi podnikateli a spotřebiteli.

Novela byla přijata především v souvislosti s provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Její působnost je však mnohem širší a dopadá na všechny vztahy mezi podnikatelem (lhostejno, zda právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou) na straně jedné a spotřebitelem na straně druhé.

Do 30. 11. 2016 bylo možné sjednat si ve smlouvě mezi podnikatelem a spotřebitelem tzv. rozhodčí doložku. Když pak spotřebitel porušil smluvní povinnost, mohl být spor řešen před některým rozhodčím orgánem – ať už stálým rozhodčím soudem či ad hoc rozhodcem, který je určován jen pro daný konkrétní případ. Zákonodárce sice již řadu let postupně omezoval možnosti, jak sjednávat se spotřebiteli rozhodčí doložky, což v praxi přineslo jejich významné omezení, avšak stále se jednalo o používaný institut. To se však nyní zcela změní, neboť od 1. 12. 2016 již nebude možno žádným způsobem mezi podnikatelem a spotřebitelem platně sjednat, že jejich případný spor (ani již existující spor) bude rozhodovat rozhodce.

Proklamovaným důvodem tohoto absolutního zákazu je, že docházelo k častému zneužívání rozhodčího řízení, neboť se tu mnohdy vyskytoval vztah mezi rozhodcem a věřitelem, a pro dlužníka, spotřebitele, to mělo negativní důsledky, jelikož o tomto vztahu spotřebitel ani nemusel vědět, nebylo jak takovou informaci zjistit a tedy i dokázat. Za v současnosti platné a účinné právní úpravy, která značně zpřísnila podmínky pro ustanovování rozhodců ve spotřebitelských sporech, ukládala rozhodcům povinnost informovat strany každého sporu o počtu případů, které pro jednu či druhou stranu rozhodoval v minulosti, a ukládala další omezující podmínky pro sjednávání rozhodčích smluv se spotřebiteli, je takové zdůvodnění dosti podivné, protože v podstatě předpokládá, že praxe zákon nedodržovala, aniž by bylo zřejmé, z čeho k takovému závěru předkladatel novely dospěl. Faktem ale zůstává, že rozhodčímu řízení zůstala i po těchto omezeních nevalná pověst, kterou v minulosti (oprávněně) v důsledku řady excesů, k nimž v něm docházelo, získalo. Nejspíše proto dochází nyní i k dalšímu omezení využití rozhodčího řízení, a to ve formě úplného zákazu jeho využívání ve vztahu ke spotřebitelům.

Předmětná novela se ovšem týká pouze nově uzavíraných smluv, tedy rozhodčí smlouvy uzavřené do 30. 11. 2016 budou posuzovány podle znění účinného v době uzavření rozhodčí smlouvy. Spory ze spotřebitelských smluv uzavíraných po 1. 12. 2016 však již budou oprávněny rozhodovat výhradně soudy.