Úprava přepravy třetích osob ve služebních vozidlech s sebou přináší spoustu odlišností od přepravy zaměstnanců. Užívání služebních vozidel by mělo být primárně upraveno vnitřními předpisy zaměstnavatele, případně tato situace také může být upravena přímo smlouvou o užívání služebního vozidla. Pokud zaměstnavatel tuto situaci upraví už předem v těchto předpisech či ve smlouvě, vyhne se tím případným možným problémům.

Pokud v těchto vnitřních předpisech či smlouvě není uvedeno, že zaměstnavatel výslovně uděluje souhlas s užíváním vozidla k soukromým účelům, platí toto za zakázané. V souvislosti s tím platí, že zaměstnanec nesmí bez svolení přenechat vozidlo k užívání třetí osobě. Pokud zaměstnanec tento zákaz poruší, nese plnou odpovědnost za užití služebního vozidla třetí osobou a bude povinen nahradit případnou způsobenou škody v plné výši. Dle § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, tedy i za škodu způsobenou v případě provozu služebního vozidla (prokazuje se škoda, zavinění a příčinná souvislost mezi nimi).

Kdykoliv, kdy dojde ke škodě způsobené na služebním vozidle, tedy na majetku třetí osoby, je třeba zavolat policii, jinak bývá vzniklá situace přímo považována jako zaviněné porušení platných předpisů. Způsobil-li zaměstnanec škodu z nedbalosti, zaměstnavatel po něm může požadovat náhradu škody až do výše 4,5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Pokud zaměstnanec způsobí škodu úmyslně, může po něm zaměstnavatel nárokovat škodu v plné výši i ušlý zisk.

Pro situaci přepravy třetích osob ve služebních vozidlech je klíčový rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2269/2006, ve kterém soud judikoval, že převáží-li řidič při pracovní cestě ve služebním vozidle bez vědomí svého zaměstnavatele (či přes zákaz) cizí osobu, odpovídá za škodu na zdraví, způsobenou této přepravované osobě při dopravní nehodě jím zaviněné, řidič vozidla, nikoliv tedy jeho vlastník. Při vzniku nehody není důležité, zda má řidič od zaměstnavatele povolení přepravovat třetí osoby. Kdyby řidič vozidla toto povolení od zaměstnavatele neměl, jednalo by se pouze o porušení pracovní kázně, které by bylo právně významné jen ve vztahu mezi ním a zaměstnavatelem. Převozem třetí osoby sleduje zaměstnanec pouze uspokojení svých vlastních zájmů, případně zájmů jiných osob, a neplní tím pracovní úkoly, ze zákona tedy za tento převoz odpovídá řidič vozidla.

V případě nehody v zahraničí bude postup více méně stejný, jen je třeba dát si pozor na způsoby řešení nehod v daném státě. Před cestou je dobré seznámit se kromě zahraničních dopravních předpisů i s řešením nehod v daném cizím státě. Dále je velmi důležité, aby v zahraničí platilo Vaše autopojištění. V případě nároku škody zaměstnavatele po zaměstnanci zůstává situace nezměněna, jelikož právní vztahy mezi českým zaměstnavatelem a českým zaměstnancem se nadále budou řídit českým právem.