Vzhledem k tomu, že naši zákonodárci neustále pokračují v extenzi právního řádu, chtěl bych Vás seznámit se změnami, které by neměly ujít Vaší pozornosti.

 Nebude se již nadále uvádět ve výpisu z obchodního rejstříku ani v Obchodním věstníku rodné číslo osoby zapsané do OR, avšak bude se jednat o zapisovaný údaj a v listinách založených ve sbírce listin bude uvedeno.

V § 37 odst. 2 se věta prvá nahrazuje těmito větami: Navrhovatel při návrhu na zápis do obchodního rejstříku doloží právní důvod užívání prostor, do nichž umístil sídlo nebo místo podnikání; to neplatí, pokud je právní důvod zjistitelný z informačních systémů veřejné správy nebo jejich částí, které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy. Věta první se použije i v případě návrhu na změnu zápisu v obchodním rejstříku. Podnikatel je povinen mít právní důvod užívání těchto prostor po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsané v obchodním rejstříku jako jeho sídlo nebo místo podnikání. Jedná se provedení souladu úpravy v obchodním zákoníku s úpravou v občanském zákoníku, v němž po novele zákonem č. 215/2009 Sb.,  účinné od 20.7.2009, došlo ke změně koncepce sídla společnosti v reakci na judikaturu ESD (např. rozhodnutí ESD ve věci Überseering a Inspire Art) a rozlišení sídla skutečného a sídla zapsaného (viz § 19c odst. 3 občanského zákoníku) a každý se může dovolat sídla zapsaného, i když je rozdílné od skutečného sídla právnické osoby. Koneckonců i v návrhu nového občanského zákoníku je tato problematika řešena stejně. Protože po citované novele občanského zákoníku k 20.7.2009 nebylo zřejmé, zda je právnická osoba resp. podnikatel povinen mít zapsané skutečné sídlo či nikoli, tak tato novela obchodního zákoníku má za cíl tuto výkladovou nejasnost odstranit. Navíc se nově stanoví, že prohlášení se souhlasem k umístění sídla nesmí být starší 3 měsíců a podpisy na něm musí být úředně ověřeny.

V § 38i se zrušuje odst. 2, který stanovil, že se do obchodního rejstříku, resp. sbírky listin ukládá podpisový vzor osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby. Podpisové vzory již tedy po účinnosti této novely nebudou součástí příloh k návrhu na zápis osoby coby člena statutárního orgánu právnické osoby.

§ 38k odst. 1 bude nově znít: Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku předloží bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin. Tímto se odstraňuje povinnost přikládat k návrhu na zápis do OR listiny ve dvojím provedení vzhledem k elektronickému vedení obchodního rejstříku.

V § 66 odst. 1 se na konci doplňuje: Pokud působnost valné hromady vykonává jediný společník a ten neschválí na žádost osoby, která je statutárním orgánem nebo jeho členem anebo členem jiného orgánu společnosti, jiný okamžik zániku funkce, končí výkon funkce této osoby uplynutím lhůty 2 měsíců ode dne doručení odstoupení jedinému společníkovi. Jde o reakci na závěry aktuální judikatury Nejvyššího soudu v případě jednočlenných právnických osob (např. 29 Odo 1549/2005) k řešení sporné otázky, ke kterému okamžiku končí funkce člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu (dozorčí rady), když působnost valné hromady vykonává jediný společník.

Nově se vkládá do obchodního zákoníku § 66d pod názvem „Pověření obchodním vedením“ a jedná se o dlouho očekávané řešení onoho souběhu funkcí např. jednatele a generálního ředitele zároveň. Jak je Vám všem jistě dobře známo, debata se rozběhla po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn.: 3 Ads 119/2010, který konstatoval, že pracovní poměr ředitele, jenž byl zároveň jednatelem s.r.o. je neplatný, a proto ani po tuto dobu neměl účast na nemocenském pojištění. Výslovně upozorňuji, že se jednalo o pracovní poměr založený v době účinnosti starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a jednalo se tedy bez dalšího o absolutní neplatnost, nyní by se neplatnosti musela oprávněná osoba dovolat, neboť nový zákoník práce zná jen relativní neplatnost. Jinak Nejvyšší soud poměrně dlouhodobě a konstantně judikoval ve vztahu k souběhu, že možný není z hlediska odpovědnosti dané osoby dle obchodního zákoníku a nikoli dle zákoníku práce, kde by došlo k omezení na 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku (např. 31 Odo 11/2006, 29 Cdo 4563/2008, 21 Cdo 3093/2008, 21 Cdo 2093/2006, 21 Cdo 2087/2006, 29 Odo 801/2005). Úprava navržená v novele obchodního zákoníku tedy má přinést právní jistotu pro tyto osoby. Statutární orgán bude moci pověřit jiného zcela nebo zčásti obchodním vedením společnosti, přičemž tato činnost bude moci být vykonávána též v pracovněprávním vztahu dle zákoníku práce s tím, že zůstává nedotčena odpovědnost osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, stanovená obchodním zákoníkem za porušení povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře. Mzdu nebo odměnu pro tyto osoby sjednává nebo určuje orgán společnosti, který má v působnosti rozhodovat o odměňování statutárního orgánu nebo jeho členů (valná hromada). Dále se stanoví, že pověření obchodním vedením nezahrnuje účast na zasedání statutárního orgánu, rozhodování o pověření obchodním vedením, rozhodování o základním zaměření obchodního vedení společnosti ani jiné činnosti v rámci obchodního vedení společnosti, které tento zákon nebo jiný právní předpis svěřuje do výlučné působnosti statutárního orgánu. Tímto jsou tedy vymezeny podmínky, za kterých bude souběh funkcí aprobován a pro osoby vykonávající takové funkce tak odpadne období nejistoty spojené s oním judikátem NSS.

V § 196a odst. 2 se zrušují slova „anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou“, odst. 5. tohoto ustanovení bude nově znít: Společnost může poskytnout zajištění závazků osob uvedených v odstavcích 1 a 2 pouze se souhlasem valné hromady. Souhlas valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou. Tím tedy odpadají nejasnosti ohledně nejasností ve vztahu k ručení a jeho neúčinnosti, když nyní tak již bude stanoveno výslovně (upozorňuji, že se jedná o souhlas následný, který vždy způsobuje neúčinnost nikoli neplatnost – viz 29 Odo 996/2004 nebo 29 Odo 1137/2003). Ve stejném ustanovení bude doplněn nový odst. 6. s tímto textem: Byl-li majetek nabytý v rozporu s odstavci 1 až 3 dále zcizen, použije se ustanovení § 446 přiměřeně.  Tím se pro tyto případy uplatní ochrana dobré víry nabyvatele podle obchodního zákoníku v rámci institutu nabytí od nevlastníka dle úpravy v kupní smlouvě v režimu obchodněprávním, což mohou být případy smlouvy o prodeji podniku či samotné kupní smlouvy, na rozdíl od smluv občanskoprávních, kde se tato ochrana neuplatní.

Novela obchodního zákoníku by měla být účinná od 1. 1. 2012.

Dalším počinem, který jistě spojí za pozornost je návrh nového zákona o mediaci (tisk č. 416), čímž dojde k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech. Podle návrhu mediací rozumí postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody; rodinnou mediací mediace, která se zaměřuje na řešení konfliktů vyplývajících z rodinných vztahů; mediátorem fyzická osoba, která je zapsaná v seznamu mediátorů.

Samotná mediace je zahájena uzavřením dohody o provedení mediace, podstatnými náležitostmi dohody jsou označení stran konfliktu, jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa podnikání mediátora, vymezení konfliktu, který je předmětem mediace, výši odměny mediátora za provedenou mediaci nebo způsob jejího určení, popřípadě ujednání o záloze nebo ujednání o tom, že mediace bude provedena bezplatně a dobu, po kterou má mediace probíhat, nebo ujednání o tom, že mediace má probíhat po dobu neurčitou. Mediátor je povinen odmítnout provedení mediace, pokud by byl podjatý vzhledem na jeho poměr k jedné ze stran mediace nebo jejich zástupcům a k věci. Dále může mediátor odmítnout provedení mediace, jestliže je narušena nezbytná důvěra mezi ním a některou ze stran konfliktu. Se zahájením mediace jsou spojeny stejné následky ve vztahu k prekluzi a k promlčení jako se zahájením soudního řízení nebo rozhodčího řízení (stavení běhu lhůty). Mediace může být též nařízena soudem, když soudce bude povinen upozornit účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci (§ 99 osř) a podle § 100 odst. 3 osř bude moci soud nařídit mediaci v rozsahu 3 hodin a přerušit řízení na dobu nejdéle 3 měsíců. Cílem procesu mediace má být uzavření mediační dohody, v níž bude vyřešen jejich konflikt a dojde tak k odbřemenění soudů.

Mediátor musí vykonávat mediaci osobně, nezávisle, nestranně a s náležitou odbornou péčí, nesmí zejména poskytovat žádné ze stran konfliktu právní služby a zachovávat povinnost mlčenlivosti o vešech skutečnostech, o nichž se při mediaci dozvěděl, a to i po zániku oprávnění k provádění mediace.

Mediace končí uzavřením mediační dohody, doručením písemného prohlášení mediátora stranám konfliktu, že je mediace ukončena pro jeden ze zákonných důvodů (např. strany konfliktu se s mediátorem nesešly déle než 1 rok), okamžikem, kdy je mediátorem doručeno ostatním stranám konfliktu písemné prohlášení jedné ze stran konfliktu, že v mediaci nebude nadále pokračovat, souhlasným písemným prohlášením všech stran konfliktu o ukončení mediace podepsaným mediátorem, uplynutím doby stanovené ve smlouvě o provedení mediace, pozastavením oprávnění k výkonu činnosti mediátora nebo vyškrtnutím mediátora ze seznamu, smrtí, prohlášením za mrtvého nebo zánikem jedné ze stran konfliktu, smrtí mediátora nebo jeho prohlášením za mrtvého.

Mediátor má právo na sjednanou odměnu za provedenou mediaci a na náhradu sjednaných hotových výdajů. Hotovými výdaji jsou zejména cestovní výdaje, poštovné a náklady na pořízení opisů a kopií. Mediátor může od stran konfliktu žádat přiměřenou zálohu na odměnu za provedenou mediaci a náhradu sjednaných hotových výdajů. Pokud je mediace nařízena soudem, pak jsou tyto nároky mediátora součástí rozhodnutí soudu o nákladech řízení (§ 137 a 140 osr).

Mediátor je povinen při výkonu činnosti mediátora používat označení „zapsaný mediátor“ nebo „zapsaná mediátorka“. Označení „zapsaný mediátor“ nebo „zapsaná mediátorka“, ani od nich odvozené tvary slov, není oprávněna používat jiná osoba.Poskytovat služby mediátora je oprávněna pouze osoba zapsaná v seznamu, pokud jí nebylo oprávnění k výkonu činnosti mediátora pozastaveno. Seznam je informačním systémem veřejné správy, který spravuje Ministerstvo spravedlnosti. Do seznamu se zapíše osoba, která: je způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná, získala vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo v navazujícím magisterském studijním programu v České republice, nebo získala obdobné vysokoškolské vzdělání v zahraničí, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, uznání takového vzdělání stanoví, anebo které bylo toto vzdělání uznáno podle jiného právního předpisu, složila zkoušku mediátora nebo jí byla uznána kvalifikace podle jiného právního předpisu, nebyla v posledních 5 letech před podáním žádosti vyškrtnuta ze seznamu (mediátor závažným způsobem nebo opakovaně i přes písemné upozornění ministerstva porušil povinnosti mediátora stanovené tímto zákonem). Ministerstvo umožní do 6 měsíců od doručení žádosti vykonat zkoušku mediátora každému žadateli, který uhradí poplatek za připuštění ke zkoušce mediátora ve výši 5 000 Kč; to neplatí, je-li žadatel advokátem. Pro žadatele, kteří jsou advokáty, zajišťuje zkoušky mediátora Česká advokátní komora podle zákona o advokacii. Obsahem zkoušek je ověření odborných znalostí a dovedností potřebných pro výkon činnosti mediátora, a to z oblasti mediace a dalších způsobů mimosoudního řešení sporů, včetně příslušné právní úpravy, mediačních technik, základních lidských práv a svobod, občanského, obchodního a pracovního práva, rodinného práva, práva na ochranu spotřebitele, občanského práva procesního a základů psychologie a sociologie.

Na závěr upozorňuji, že tento zákon se nevztahuje na mediaci ve věcech trestních.