Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, kterým se vyjádřil k důležité otázce z oblasti nájmu bytu, resp. k použitelnosti výpovědního důvodu z nájmu bytu podle ustanovení § 711 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku, který stanoví, že pronajímatel může nájem bez přivolení soudu, má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt.  V konkrétním případě se jednalo o situaci, kdy nájemce vlastnil nemovitost, kterou však hodlal užívat pouze pro rekreační účely po delší dobu (více jak 20 let) a takto k ní také přistupoval i z hlediska úprav a péče o tuto nemovitost. Otázkou, kterou si musel NS odpověděl byla, zda je spravedlivé a sociálně únosné požadovat po nájemci, aby natolik uzpůsobil své záměry s vlastní nemovitostí, aby ji užíval k uspokojení své bytové potřeby a nikoli jen pro občasné užití pro rekreační účely, a proto umožnil pronajímateli výhodněji pronajmout. NS tuto otázku vyřešil tak, že řekl, že pořídili-li si nájemci svůj rodinný dům (jenž vlastní vedle nájemního bytu) výhradně pro rekreační účely a pro tyto účely ho (i po případné rekonstrukci) také dlouhodobě užívají, pak po nich nelze spravedlivě požadovat, aby užívali k bydlení pouze jeden byt.