Rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn.: 31 Cdo 1926/2009).

Tentokrát se jedná o orzsudek na téma předkupního práva ve prospěch ostatních podílových spoluvlastníků v případě záměru převést spoluvlastnický podíl jednoho z nich. V tomto rozhodnutí velkého senátu NS došlo k odklonu od dosavadní judikatury NS (rozhodnutí sp.zn.: 33 Odo 178/2003). Doposud držel NS právní názor, že podle § 605 OZ musí být nabídka předkupního práva vykonána ohlášením všech podmínek, což v daném případě nebylo, jestliže ze skutkového zjištění vyplývá, že nabídka doručena žalobci neobsahovala splatnost kupních cen nabízených nemovitostí a poté došlo k uzavření kupní smlouvy s třetí osobou obsahující individuální splatnost kupních cen. Jinými slovy, NS dosud vycházel z názoru, že pokud podílový spoluvlastník zamýšlí převést svůj spoluvlastnický podíl na třetí osobu, tak musí nabídnout na základě zákonného předkupního práva dle § 140 OZ ve spojení s § 602 OZ ostatním spoluvlastníkům ke koupi a podle § 605 musí nabídka obsahovat také lhůtu a případně další podmínky jako cenu, její splatnost apod. Pokud ostatní podíloví spoluvlastníci nereflektují na nabídku, tak po uplynutí zákonné nebo smluvní lhůty může svůj podíl převést na třetí osobu. NS však dovozoval porušení předkupního práva v případě, že nabídka třetí osobě byla odlišná od původně učiněné nabídky podílovým spoluvlastníkům. Z toho by pak vyplývala možnost dovolat se neplatnosti. Nyní však ve sjednocujícím rozhodnutí došel NS k poněkud odlišnému názoru, když judikoval takto: Předkupní právo spoluvlastníka není „bez dalšího“ porušeno, jestliže nabídka doručená spoluvlastníku neobsahovala údaj o splatnosti kupních cen a poté prodávající uzavřel kupní smlouvy, jež obsahovaly individuální splatnost kupních cen. Byla-li splatnost ve smlouvě o převodu podílu, uzavřené později s třetí osobou, stanovena jinak než v § 605 obč. zák., příp. v nabídce na odkoupení podílu učiněné oprávněnému spoluvlastníku (za předpokladu, že nabídka obsahovala lhůtu splatnosti delší než dvouměsíční podle § 605 obč. zák.), lze učinit závěr o tom, že bylo porušeno předkupní právo spoluvlastníka, jen za předpokladu, že podmínky splatnosti se podstatně lišily, a to natolik, že rozdíl mezi nimi mohl objektivně ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky na realizaci předkupního práva.

Z uvedeného je zřejmé, že dnes již nevyžaduje NS, aby obě nabídky byly obsahově zcela totožné, ale připouští určitou volnost, která však nesmí být kvalitativně zneužitím práva disponovat s podílem a předchozí nabídka by byla jen formální kamufláží pro výhodnější prodej. Povšimněte si, že v úvahu by se měla vzít i druhá strana mince, a to skutečnost, že se opomíjí zásada exkluzivity, kdy nelze ostatním spoluvlastníkům vnutit do jejich vnitřního vztahu vstup cizího elementu, s nímž by na počátku do tohoto nepříjemného vlastnického soužití nebyli bývali vstoupili. Na to asi přijde řada zase někdy příště.