K otázce odškodňování chodců zraněných po pádu na chodníku

Jak jste již někteří z Vás zaznamenali, v médiích proběhla zpráva o tom, že Nejvyšší soud přijal stanovisko k otázce odškodňování zraněných chodců po pádu na chodníku. Velký senát občanskoprávního a obchodněprávního kolegia přijal k publikaci ve Sbírce stanovisek a rozhodnutí judikát senátu č. 25 pod sp.zn.: 25 Cdo 1713/2008 ze dne 25. srpna 2010. Skutkově byla situace taková, že chodec vstoupil na chodník, o němž věděl, že již několikátý den je neošetřen a navíc několik dní po sobě byly mrznoucí srážky. Úraz se stal ve 3 hodiny ráno, kdy chodec šel do zaměstnání.
Celá problematika se odvíjí od výkladu pojmu závada ve schůdnosti komunikace dle zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu § 27 odst.3 cit. zák. vlastník místní komunikace odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

Podle § 26 stejného zákona jsou v zastavěném území obce místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

Povětrnostními situacemi a jejich důsledky jsou vánice, souvislá námraza, intenzivní sněžení, mlha, obleva, mrznoucí déšť, povodně a přívalové deště. Podle NS je závadou ve schůdnosti v podstatě nepředvídatelnou změnou ve schůdnosti komunikace, způsobenou vnějšími vlivy.
Jestliže v daném případě se podle skutkových zjištění nevyskytovaly v době úrazu na komunikaci změny, mající charakter závady ve schůdnosti, a příčinou pádu žalobce tedy nebyla závada ve schůdnosti, jak je vymezena v zákoně, nejedná se o objektivní odpovědnost vlastníka místní komunikace. Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.

Tyto závěry však vyplývají již z dřívější judikatury NS (25 Cdo 1495/2003, 25 Cdo 1257/2005). Z výše uvedeného vyplývá závěr, že ne každý pád chodce na zasněženém či namrzlém chodníku musí automaticky znamenat právo na náhradu škody na zdraví vůči vlastníkovi komunikace. Musí být splněny určité kvalifikované podmínky spočívající kumulativně v:

a) závada ve schůdnosti chodníku,
b) náhlost vzniku takové závady,
c) její objektivní nepředvídatelnost se zřetelem k nastalým okolnostem,
d) zachování obvyklé míry opatrnosti ze strany chodce,
e) výlučný kauzální nexus mezi úrazem a stavem komunikace za předešlých podmínek.

Nelze tedy paušálně říci, že když chodec za jakýchkoli okolností vstoupí na namrzlý chodník a upadne, tak nastává bez dalšího povinnost vlastníka komunikace k náhradě škody, ale je nutné vždy pečlivě zvážit veškeré okolnosti, za kterých ke škodné události došlo. Soudy jsou povinny pokaždé zkoumat zda byla v daném okamžiku dána závada ve schůdnosti komunikace způsobená povětrnostními vlivy, zda byla tato závada náhlá či již trvala několik dní a chodec o ní mohl a měl vědět, zda chodec zachoval zvýšenou míru opatrnosti při úvaze o vstoupení na chodník a při samotném pohybu po chodníku a zda ona náhlé změna ve schůdnosti byla jedinou příčinou škody na zdraví chodce.