Občanský zákoník na rozdíl od obchodního zákoníku (§ 330 odst. 1) k tomuto zcela mlčí a jde tudíž o výkladovou otázku, jakým způsobem k této problematice přistoupit. Nejvyšší soud se těchto otázek již v několika přechozích rozhodnutích dotkl, když např. v rozhodnutí sp.zn.: 21 Cdo 326/2004 uvedl, že když nestačí plnění poskytnuté dlužníkem na splnění všech jeho dluhů a neurčil-li dlužník, na který z dluhů plní, použije se zásada priority, nebo – nemůže-li se tato zásada uplatnit – zásada proporcionality (poměrné splnění všech dluhů). Nejvyšší soud v komentovaném rozhodnutí došel k názoru, jestliže plnění nestačí na vyrovnání celého dluhu (jistiny a příslušenství) a dlužník při plnění neurčí, zda chce vyrovnat jistinu nebo příslušenství, popř. v jakém poměru, ačkoliv tuto možnost měl, je – s přihlédnutím k principu jednoty soukromého práva – namístě použít zásadu, podle níž je přednostně vyrovnáno příslušenství dluhu ke dni plnění.
Judikatura k otázce plnění neoznačeného dlužníkem
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn.: 33 Cdo 1598/2009.
Jde o rozhodnutí zabývající se vyřešením problému, jak se v občanskoprávních vztazích vypořádat se situací, kdy je dlužníkem plněno a ten neoznačí, na kterou pohledávku plní, či zda plní jen na příslušenství.
NS dal tedy jasné vodítko, jak posuzovat případy, kdy je více dluhů a dlužník plní, aniž by určil, zda plní na některý z dluhů, nebo zda plní na příslušenství. Podle tohoto rozhodnutí bude vždy započteno plnění nejdříve na příslušenství pohledávky a poté teprve zbývající část plnění na jistinu pohledávky. V souladu s rozhodnutím 26 Cdo 1649/2004 bude plněno na příslušenství pohledávky nejdříve splatné. Nejvyšší soud tedy upřednostňuje zásadu priority a vymezil ve své judikatuře pravidla pro určení priority u více splatných dluhů včetně jejich příslušenství. Vždy nejdříve na příslušenství nejdříve splatné pohledávky.