V rámci souběhu exekuce a výkonu rozhodnutí je třeba upozornit na neoblíbený judikát – Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.7.2004 ve věci sp. zn. 20 Cdo 331/2004. Předně je třeba připomenout, že Nejvyšší soud ve svém usnesení, uveřejněném pod č. 2/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal závěr, že předmětem úpravy obsažené v zákoně č. 119/2001 Sb. není postup soudů v případech souběhu výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, nařízeného i prováděného soudem, s exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2009, nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem, ale při souběhu exekuce nařizované soudem a prováděné soudem nebo podle zákona č.120/2001 Sb. soudním exekutorem na jedné straně, a exekuce daňové podle zákona č. 337/1992 Sb. nebo správní na straně druhé. Jedná se o svévolně zužující výklad – omezení působnosti zákona… při souběhu tedy platí obecná zásada Ne bis in idem – tedy není možné exekuce a výkon rozhodnutí v situaci, kdy je stejným způsobem postihován stejný předmět – tedy totožnost jak způsobu výkonu, tak předmětu (typicky prodej nemovitosti), jinak v zásadě možný souběh je, samozřejmě pokud nebude vymoženo více (tedy např. oběma způsoby celá jistina).