Nejvyšší soud se v této věci zabýval dovolání podaným proti rozsudku odvolacího soudu, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 37.200,-Kč a v částce 403.200,-Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podstatou projednávané věci byla náhrada škody na zdraví žalobkyně, která podstoupila u žalované operaci štítné žlázy. Během operace došlo u žalobkyně k porušení zvratného nervu. Své nároky opřela žalobkyně o bodové ohodnocení podle vyhlášky č. 440/2001 Sb – bolestné a ztížení společenského uplatnění.

V řízení byly vypracovány znalecké posudky, v nichž došli znalci k závěru, že při postupu operatéra došlo k nechtěnému pochybení a jeden ze znalců za tímto účelem použil pojem vitium artis. V doslovném překladu tento výraz znamená chyba umění. Znalec použití tohoto termínu vysvětluje jako neúmyslné omyly a chyby, které vznikly při různých způsobech terapie, nelze je připisovat na vrub použité techniky či nástrojů, ale mohou být ovlivněny lidským faktorem. Nejvyšší soud se zabýval otázkou předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu na zdraví žalobkyně. Ze všech prvků (porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost a zavinění) se pozornost upírala na zavinění. Dovolatelka vykládala použití pojem vitium artis jako nezaviněný neúspěch a dovozovala, že neodpovídá za vzniklou škodu na zdraví z důvodu neexistence prvku zavinění, který dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku musí být naplněn. Dalším argumentem dovolatelky bylo, že znalci nebyli schopni dojít k závěru o přesném mechanismu, jakým došlo k poškození zvratného nervu.

Nejvyšší soud vyložil pojem vitium artis jako pochybení spočívající v nesprávném postupu neúmyslné a nevědomé. Z toho se podává, že se jedná nedbalost nevědomou a zavinění je tím pádem naplněno. Nejvyšší soud upozorňuje, že operatér musí postupovat lege artis, tedy na základě a v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy (dle § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb.). Kritérium hodnocení zavinění je objektivní a rozhodující je míra úsilí, kterou je možno od každého požadovat. K argumentu dovolateky, že znalci nebyli schopni určit přesný mechanismus, jakým došlo k poškození zvratného nervu, se Nejvyšší soud vyjádřil v tom smyslu, že to není relevantní argument, který by mohl úspěšně zpochybnit závěr o splnění předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1, 3 občanského zákoníku. Otázka zavinění operatéra a vzniku odpovědnosti byla vyřešena ve prospěch žalobkyně, tj. dovolání žalované bylo zamítnuto a tím byl podpořen závěr odvolacího soudu.