V České republice je v praxi hojně rozšířeno přenášení pravomoci rozhodovat spory ze smluvních vztahů ze soudů na soukromé subjekty – rozhodce. Toto je zpravidla činěno formou jednoho ustanovení ve vlastním textu smlouvy nebo v obchodních podmínkách, které jsou podle smluvního ujednání součástí smlouvy, tedy tzv. rozhodčí doložkou. Rozhodčí doložkou jsou tak všechny spory, které by v budoucnosti mohly vzniknout z určitého právního vztahu podřízeny pravomoci rozhodce (rozhodců) či stálého rozhodčího soudu označeného v rozhodčí doložce. Přečtěte si více >>>
Archiv rubriky: Aktualita
K otázce odškodňování chodců zraněných po pádu na chodníku
Jak jste již někteří z Vás zaznamenali, v médiích proběhla zpráva o tom, že Nejvyšší soud přijal stanovisko k otázce odškodňování zraněných chodců po pádu na chodníku. Velký senát občanskoprávního a obchodněprávního kolegia přijal k publikaci ve Sbírce stanovisek a rozhodnutí judikát senátu č. 25 pod sp.zn.: 25 Cdo 1713/2008 ze dne 25. srpna 2010. Skutkově byla situace taková, že chodec vstoupil na chodník, o němž věděl, že již několikátý den je neošetřen a navíc několik dní po sobě byly mrznoucí srážky. Úraz se stal ve 3 hodiny ráno, kdy chodec šel do zaměstnání. Přečtěte si více >>>
Výběr z judikatury
1/ 22 Cdo 2881/2008
V tomto případě se jednalo o spor o vypořádání společného jmění manželů soudem. V rámci řízení pak jeden z účastníků učinil předmětem vypořádání další věci (majetek), který původně nebyl zahrnut v návrhu. Posuzovaným problémem bylo, že k rozšíření předmětu řízení došlo po uplynutí 3 leté lhůty od zániku společného jmění manželů a tím pádem se soudy musely vyrovnávat s výkladem ustanovení § 150 odst. 4 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení totiž nastupuje ex lege nevyvratitelná domněnka (viz „platí, že ….“) vypořádání společného jmění manželů dle zákonných kritérií. Podle starší úpravy do účinnosti novely č. 91/1998 Sb., platilo, že bylo možné během řízení kdykoli navrhnout nové položky k vypořádání a soudy byly povinny „pátrat“ po dalším majetku. Po zmiňované novele však tento stav již neplatí a plně se uplatňuje zásada dispoziční a zásada projednací v řízení o vypořádání SJM soudem. Z toho též vyplývá řešení výkladového problému – není možné po uplynutí 3 let rozšiřovat návrh na vypořádání o další položky. Od toho je třeba lišit situaci, kdy již o určité položce majetku byla zmínka dříve, avšak účastník řízení ji pouze doupřesnil.
Souběh exekuce a výkonu rozhodnutí
V rámci souběhu exekuce a výkonu rozhodnutí je třeba upozornit na neoblíbený judikát – Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.7.2004 ve věci sp. zn. 20 Cdo 331/2004. Předně je třeba připomenout, že Nejvyšší soud ve svém usnesení, uveřejněném pod č. 2/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal závěr, že předmětem úpravy obsažené v zákoně č. 119/2001 Sb. není postup soudů v případech souběhu výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, nařízeného i prováděného soudem, s exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2009, nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem, ale při souběhu exekuce nařizované soudem a prováděné soudem nebo podle zákona č.120/2001 Sb. soudním exekutorem na jedné straně, a exekuce daňové podle zákona č. 337/1992 Sb. nebo správní na straně druhé. Jedná se o svévolně zužující výklad – omezení působnosti zákona… při souběhu tedy platí obecná zásada Ne bis in idem – tedy není možné exekuce a výkon rozhodnutí v situaci, kdy je stejným způsobem postihován stejný předmět – tedy totožnost jak způsobu výkonu, tak předmětu (typicky prodej nemovitosti), jinak v zásadě možný souběh je, samozřejmě pokud nebude vymoženo více (tedy např. oběma způsoby celá jistina).
Postoupení pohledávky za regulační poplatky
Povinnost hradit regulační poplatky stanoví § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, od 1. 1. 2008. Hrazení regulačních poplatků je dle odstavce prvního zmiňovaného ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, povinen hradit pojištěnec, anebo jeho zákonný zástupce, v souvislosti s poskytováním hrazených služeb poskytovateli, který hrazené služby poskytl. Přečtěte si více >>>
K otázce regulačních poplatků
Na základě ustanovení zákona č. 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění regulační poplatek neplatí při ochranném léčení nařízeném soudem nebo při umístění pojištěnce z důvodů stanovených zvláštním zákonem 27j) bez jeho souhlasu do ústavní péče, vysloví-li s přípustností převzetí a dalšího držení pojištěnce v ústavní péči souhlas soud 27k) nebo při výkonu zabezpečovací detence.
K otázce přerušení dodávek elektrické energie II
Případová studie řeší situaci, kdy vlastník sousedního pozemku využil nepřítomnosti majitele a zřídil na svůj náklad a bez souhlasu majitele pozemku elektrické vední nad pozemkem souseda, a to sloupy a kabel vedený vzduchem.
Zákon o mediacích
Dne 2.5.2012 Poslanecká sněmovna přijala zákon o mediaci . Prezident Václav Klaus podepsal zákon dne 29. 5. 2012. Zákon o mediaci byl vyhlášen dne 13.6.2012 ve Sbírce zákonů ČR pod číslem 202/2012 Sb. Zákon o mediaci č. 202/2012 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. září 2012. Mediace představuje metodu řešení konfliktů za asistence třetí neutrální strany, mediátora, který pomáhá ke smírnému vyřešení sporu. Závěrem mediace by měla být pro obě strany přijatelná dohoda.
K otázce přerušení dodávek elektrické energie
Níže uvedená případová studie řeší situaci, zda lze přerušit dodávky elektrické energie za podmínek, kdy v areálu se nachází jeden elektroměr jedna společnost hradí dodavateli elektrické energie veškeré platby a rozúčtovává je mezi jednotlivé vlastníky, přičemž nesplňuje žádnou z definic energetického zákona (např. není obchodníkem s elektřinou, distributorem atd.) a tato společnost se rozhodne jednoho z koncových vlatníků odpojit.
Stanovisko ústavního soudu k otázce náhrady nákladů řízení v bagatelních sporech
Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3923/2011 uvedl, že
Obecný soud přisoudil stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení, zároveň však shledal, že existovaly důvody, pro které při určení výše odměny za zastupování účastníka advokátem nepostupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., nýbrž postupoval podle advokátního tarifu; zjistil totiž, že šlo o věc velice jednoduchou, advokát učinil jen dva úkony právní služby, které na odborné znalosti a vynaložený čas nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení.